Článek o konferenci tak trochu jinak. Doporučujeme.

Jan Kosař a workshop Alternativní nástroje participace

Lucembursko zakončilo feedbackový maraton

Přes Itálii a Řím, přes Lotyšsko a Rigu, přes hodiny strávené sháněním, sbíráním a vyplňováním dotazníků jsme konečně tady, Lucembursko a Lucemburk.

Je pondělí večer. Účastníci ze všech států Unie a i pár států mimo ni se scházejí v ohromné konferenční místnosti, aby zahájili třetí konferenci, na které se má dodělat doporučující dokument na téma politické participace mladých lidí. Program se nese v neformálním duchu, protože řada z nás strávila celý den cestováním. Hrajeme hry, dovídáme se něco o ostatních, pak pokračujeme u několikachodové večeře, abychom měli hodně síly, ale už zítra se do toho půjde naplno.

V úterý ráno už nás autobusy odvážejí do hotelu Hilton, kde následuje uvítací ceremoniál. Pro všechny v sále je velkou ctí, že nás premiér Lucemburska, Xavier Bettel, nebo ministr Juckerovy komise pro školství, kulturu, mládež a občanství, Tibor Navracsics, vítají, vyzdvihují význam toho, co tu děláme a přejí nám hodně elánu a strukturovaného dialogu při finální tvorbě.

Po obědě se dělíme do svých workshopových skupin a jde se na to. Mluvíme, měníme, hádáme se, tvoříme, facilitátoři alias moderátoři a experti na dané problematiky nám s tím pomáhají.

Občas nás přeruší nějaký coffee break, ale hned po tom pokračujeme znovu v úsilí.

Spousty z nás v nějaké míře limituje angličtina, což není vždy ideální, když potřebujete popsat přesný význam něčeho, ale vždy to nějak opíšeme, abychom prosadili to naše, přeci jenom lidé zde chtějí pomoci světu a pomáhají si i navzájem, i když mají jiné názory. To je strašně skvělé na tom.

První pracovní den končí. Vysílené nás vezou zpět na hotel, máme chvilku času. Poté nás zase vezou, tentokrát do centra, kde nás čeká prohlídka Lucemburku. Vidíme vévodský palác, ukazují nám historické vlivy jednotlivých říší, co se zde střídaly u vlády. Mně osobně však stejně nejvíc imponuje, jak to celé leží v kopcovitém terénu, obehnaném masivním opevněním, kloubící historický ráz gotiky či středověké renesance s moderní architekturou. Následuje večeře v zábavním klubu, kdy nás přivítá i kouzelník, s lahodnými dezerty a tancováním. Všichni se vrací nabití a spokojení, aby se druhý den do toho ponořili znovu.

Druhý pracovní den jedeme hned od rána. Opět posloucháme nějaké přednášky, nějaké skupinové práce, pak o tom sami polemizujeme a následně musíme zase přinést nějaký výstup. Facilitátoři nás rychle usměrňují, protože odpoledne nás čeká agora, kde se všechny výstupy budou podrobovat kritice lidí z ostatních skupin.

Nevím, jak ostatní skupiny, ale naše doporučení agorou prošla vcelku slušně. Dostali jsme nějaké drobné komentáře, ale podstatu nám schválili, takže je jdeme zaimplementovat.

Máme hotovo. Odvážejí nás vyčerpané, ale šťastné daleko pryč na středověký hrad Vianden, hrdě se tyčícím nad údolím. Dopřáváme si večeři, bavíme se, hraje nám k tomu hudba, byť hudebníci Rains of Castamere neznají, když se jich ptám. Někteří už se loučí, protože druhý den odlétají brzo ráno. Panuje zde přátelská atmosféra.

Ostatní se loučí až zítra na závěrečném ukončení, kde vystoupí i česká europoslankyně Michaela Šojdrová se svým projevem.

My máme dopracováno, Komise a Rada EU se teď budou zabývat tím, co jsme jim vytvořili. Snad to pomůže zlepšit kýžený cíl a příští rok už nás čeká nové téma multikulturalizace, tak doufejme, že bude mít přinejmenším stejný výsledek.

Jan Kosař, účastník evropské konference v Lucembursku, delegát za mladé lidi v ČR

Evropská konference mládeže v rámci strukturovaného dialogu s mládeží

Přidat komentář

Prosím odpovězte na otázku z důvodu ochrany proti spamu.

Buďme v kontaktu